Haken - Affinity (2016)

Zásadní slabina: je to překompresované. Nebýt toho, bylo by to nejspíš skvělé album, takhle se peru už s druhou skladbou a děsím se toho, co bude následovat. Pomáhá stáhnutí středů v ekvalizéru, ale i tak to není ono. Dají se CD reklamovat kvůli špatnému zvuku?

Ono to teda je dobré album, wo tom žádná. Hned první stopa výborně uvede do alba s (téměř) plynulým přechodem do druhé. Mě tak napadlo, že by album mělo krásných počítačových osm stop, kdyby první a druhá byly spojené v jednu. První skutečné nadšení budí 1985 svým dobře zmáknutým zvukem z osmdesátých let - osmdesátkové bicí, osmdesátkové syntezátory, osmdesátkové postupy. Zní to místy jak soundtrack filmu z té doby. Jediná slabina je asi délka - skladba mohla být o něco kratší, nemá úplně tu chytlavost, kterou bych si představoval od devítiminutovky.

Lapse je příjemný oddech před našlápnutou skladbou The Architect. Ta je na albu bezkonkurenčně nejlepší. Má všechno, co bych od 15minutové skladby čekal - spoustu nápadů slepených do dobře plynoucího celku. Je to teda ke konci už trochu divočina, kterou ne každý netrénovaný posluchač zvládne, ale kdo má rád divočejší kousky od Dream Theateru, si tady bude libovat.

Z dalších stop zaujme v závěru Red Giant svým výletem do elektronického rocku a následující Endless Knot frázováním a petrucciovsky znějícím sólem. Album uzavírá jemnější Bound By Gravity, která začíná velmi - sladce? Ke konci se však možná až moc táhne. Nakonec přechází do elektronických zvuků, kterými album začínalo.

Je to mé první setkání s touto kapelou. Album doporučil kolega a koupil jsem na blind jen na základě doporučení a dobře jsem udělal. Baví mě bicí, baví mě zpěvákův projev, zajímavě frázuje. Album je dobře sestavené - klidnější a intenzivnější pasáže jsou vhodně promíchané, jak něco od Stevena Wilsona. Rozhodně poslouchat jako celek. Abych řekl pravdu, tak letošní album The Astonishing od Dream Theateru je sice dobré, ale Affinity je lepší. Pravda ovšem je, že s opakovaným poslechem se ukazuje, jak The Architect ční nad ostatními kusy.

Čemu se to podobá: Ayreon (místy zvukově), Dream Theater (divočejší pasáže), Porcupine Tree/Steven Wilson (zejména mixem stylů a náladou), v 1985 něčemu z osmdesátek (Toto? Genesis?)