Olympic - Ulice (1981)

Ulice je druhé album z tzv. Trilogie, možná ještě lepší než Prázdniny na Zemi - pro někoho písničkovější, a to zejména díky flákům jako Okno mé lásky nebo Já. Nejsou to však nejlepší skladby na albu. Tento titul patří zejména konci první strany (bavíme-li se v termínech vinylového světa), tj. dvojkombinaci Tváře slov (Strach) a Ulice II. Kolem pasáže s lampářem má hudba přesně tu atmosféru, kterou mám rád. Ještě lepší je pak Černá mše za nukleárního Boha (Nenávist), kde uchvacuje hlavně kytarové sólo, snad nejlepší, co jsem od Jandy slyšel. Na tuto skladbu navazuje skvělé finále v podobě nářezového Každého dne a reprízy Ulice III.

Ostatní skladby jsou vesměs dobré, akorát Paní Nostalgie je trochu slabší. Nějak stylově úplně nezapadá. Celkově jedno z nejlepších alb Olympiku.

Co se týče zvuku, tak verze na CD z roku 1992 zní skvěle, akorát nemá pauzu mezi bývalou první a druhou stranou. Remaster ze Zlaté edice je trochu zkompresovanější a nemyslím, že zní lépe, ale dá se. Hlavně má pár bonusů, a to zejména Jasnou zprávu. Další bonusy - Já je znám a Nic víc - zní z Lucerny lépe, než ze studia. Potěší též živý záznam skladby Každý den. Na druhou stranu vzorky ze znovunahrané Trilogie spíš ukazují, že šlo o omyl. Např. dechy a ženské vokály totálně zabíjejí Černou mši.