Dream Theater - Dream Theater (2013)

Nové, autory patřičně předem vychválené album slibovalo instrumentálku a dvacetiminutovku, což samozřejmě hned zvýšilo hladinu očekávání. Ukázalo se, že instrumentálky jsou dokonce tři a všechny tři jsou dobré až výtečné.

False Awakening Suite, která otevírá album, má feeling jako Overture ze Six Degrees a bude skvělým zahájením koncertů, ale bohužel už zde zklamává zvuk, a to v závislosti na mixu buď celkově (cd verze), nebo u virblu (5.1 mix). Zejména cd verze je tragická po celou délku alba a bez bolení hlavy jsem ji dokázal celou vydržet až poté, co jsem stáhl v ekvalizéru středy. Situaci naštěstí zachraňuje mix v 5.1, který jsem si promptně downmixoval do sterea. Nemá tak přehulenou kytaru a bicí mají konečně nějaký šťouch a i baskytara je slyšet jinde, než jen na speciálně vyhrazených místech.

Další instrumentální skladba je ta, o které mluvili autoři před vydáním. Jmenuje se Enigma Machine a je to taková pěkná riffující hříčka a zatím ji považuji za jednu z lepších skladeb na albu. Trojici pak uzavírá "skrytá" a na poslech velmi příjemná skladba na konci alba. Alespoň se domnívám, že nemá být součástí Illumination Theory.

Oproti instrumentálkám však dvacetiminutovka spíš zklamává, a to zejména ve druhé půli. Úvod zní totiž epicky, jak by člověk čekal, jenže zhruba poslední třetina už mi přijde jako nastavovaná kaše a nedosahuje emocionální hutnosti Octavaria nebo The Count of Tuscany. S kolegou v práci jsme se u této skladby neshodli, a to hlavně ohledně střední symfonické pasáže, která se kolegovi nelíbila, mně však ano, akorát mě při ní napadala srovnání typu "zní to jako z Krkonošských pohádek", příp. mi místy připomíná Lake Constance od Mika Oldfielda, a je v celku skladby spíše jako pěst na oko.

Další skladby bych skoro označil za filler a zatím moc trvanlivě nepůsobí, i když taková The Enemy Inside, která se mi zpočátku nelíbila, mi nakonec docela zachutnala. The Looking Glass trochu přispívá ke zvukové pestrosti - zní jak něco z éry Images and Words, zatímco jiné části alba nemají daleko k nářezu z Train of Thought. Ve skladbách je roztroušena řada zajímavých motivů, ale celkově žádná nepůsobí uchvacujícím způsobem. Uvidím po opakovaných posleších (The Bigger Picture docela roste).

Zatím mám podezření, že toto album u mě dopadne podobně, jako A Dramatic Turn of Events - budu mít v playlistu jednu dvě věci a na ostatní si vzpomenu jednou za uherský rok. Fakticky mi zatím přijdou nejlepší první a poslední dvě minuty alba. Případným zájemcům o koupi doporučuji verzi z HDTracks nebo verzi s DVD, které má 5.1 mix. Verze, která má jen CD, jsou vyhozené peníze.