Belenorovo

Iced Earth - Burnt Offerings (1995)

První, co mě překvapilo, bylo fyzické zpracování. Burnt OfferingsDostal jsem jakousi reedici v krásném rudočerném obalu. Viděl jsem dvě kolečka, jedno jsem vyndal, a ejhle, černý kotouč, z jedné strany ztvárněný jako vinylová deska. Aha, to bude vycpávka, aby v tom papírovém obalu CD přežilo. Vyndal jsem druhý kotouč, a ejhle, černý kotouč, z jedné strany ztvárněný jako vinylová deska.

Kruci.

Nu což, dal jsem jednu placku do přehrávače - a ono to hrálo! Celočerný disk. Hm. Tak jo, no :-) Asi je ten laser na jiné vlnové délce než černá či co? Asi bych si měl osvěžit fyziku :-)

Album jsem si vybral podle recenzí - někde jsem četl, že je na něm vypečený více jak 16-minutový kousek Dante's Inferno, což při mé úchylce na dlouhé skladby znamenalo jediné - zkusit. Na Youtube zaujalo. Objednáno pod vánoční stromeček. Ježíšek dodal. Pak již zmíněný designový šok. A pak už jen úžasná hudba.

Jako to je prostě to, no, to se nedá popsat. Nevím, co je to za odrůdu metalu, neumím zařadit, nezajímá. Zpěv čistý, ne tak vysoký, jako u některých odrůd. Vlastně hlas zpěváka (Matt Barlow) je naprosto perfektní ve všech ohledech, ať již jde o nasraný projev nebo naopak jemný emotivní či jak bych to popsal. Hlas pak výborně doplňují místy brutálně rychlé kytary, dostačující bicí a někde na pozadí znějící baskytara.

Hned první sedmiminutovka je plná motivů a změn od rychlého k pomalému a pokaždé dokonale. Např. pasáž začínající po třetí minutě je naprosto uchvacující a přechází do ještě lepší atmosférické fáze, kde Barlow nechává zaznít svůj čistý hlas. Ten si pak posluchač vychutná ještě v dalších kouscích na albu, zejména pak v baladě The Pierced Spirit, která připravuje náladu pro Dante's Inferno. Tato poslední skladba začíná velmi jemně, ovšem přechází rázně do agresivního motivu. Pak už je to jízda až do konce a Jon Schaffer na posluchače valí jeden skvělý riff za druhým, jako ostatně na celém albu. Ano, sice nechává kousek za půlkou skladby vydechnout, ovšem nářez je zde nahrazen takovou atmosférou, že posluchač vlastně z napětí nemá šanci vypadnout. Prostě masterpiece.


S odstupem času

Původní text jsem napsal v roce 2010. V roce 2015 to vidím takto: album (alespoň ta verze, co mám) je dost zkompresované, takže ho nevydržím moc poslouchat. V podstatě mi v playlistu zůstala dvojka The Pierced Spirit a Dante's Inferno, která je ovšem stále skvělá. Škoda toho masteringu.