Úvod neboli "Prohlášení"
Pátrání po... Spockovi?
Někteří lidé mají tendenci tvrdit, že dnešní hudba (a nejen hudba) je shit, že dřívější byla lepší. Podle mě je to nesmysl. Myslím, že je to tak, že:1. dřív byla taky spousta shitózní hudby a přetrvalo jen to lepší
2. a rozhodně dnes vzniká spousta skvělé hudby. Prog rock/hard rock možná teď není mainstreamový, jako býval v sedmdesátých letech 20. stolení, ale stále lze najít zdatné pokračovatele, za všechny lze zmínit famózního Stevena Wilsona a jeho Porcupine Tree.
Obojí naznačuje, že je potřeba hledat. Prohlížet recenze (můj oblíbený http://sputnikmusic.com) a koukat na vzory svých oblíbenců. Velmi se mi osvědčil třeba Mike Portnoy, který mě navedl na Yes, Rush, Spock's Beard nebo Marillion. Důležité je nebýt pasivní, dokonce se nebát takových kroků, jako naslepo koupit album a nechat se překvapit. Takhle jsem objevil Dream Theater nebo Ayreon (já vím, proč naslepo, když máme youtube, ale ty jo, to nemá v sobě to napětí a radost z dobré koupě).
Špatná a dobrá hudba
Někteří lidé mají tendenci tvrdit, že nejlepší je to a to (metal rulezz, pop je shit). Podle mě to je tak, že existují jen dva druhy hudby - dobrá a špatná, a tyto dvě kategorie jsou čistě subjektivní. Ano, jazz je asi objektivně technicky složitější než pop, ale to z něj pro konkrétního posluchače ještě nedělá dobrou hudbu. Dobrá skladba musí posluchače zaujmout, musí vyvolat nějaké "pozitivní" emoce. Pozitivní schválně v uvozovkách, protože dobré skladby můžou posluchače i rozbrečet. Neměly by ho ale nasrat nebo vyvolat zvracení, domnívám se :-)Čili vše čistě subjektivní, rozumíme si, že? :-)