Výprava - Ztráty

Družina opustila město. K Tomově radosti Wolfek zvolil za cíl právě Vishiru. Nejrychleji šel troll. Když jim zmizel z očí, Tom poznamenal:

"Ten se na to nějak těší."

"A to on vždycky?" zeptal se Romik.

"Občas. Ale Zargon spíš spěchá, protože mu došla medovina."

Dál pokračovali mlčky. Cesta rychle ubíhala a v poledne spatřili Zargona, jak sedí u rozcestníku. Smutně na ně koukal, jak se k němu blížili. Wolfek přečetl, že do Vishiry směřuje cesta vlevo.

"Najíme se," rozhodl a usadil se vedle trolla. Po krátkém obědě pokračovali v cestě.

Příštího dne překročili nějakou řeku. Cestou Wolfek řekl:

"Poslouchejte, dnes dojdeme do Vishiry. Tam přespíme a budeme pokračovat čtyři dny rozumným tempem až k tomu hradu."

Tom si vzpomněl na lupiče.

"Tome," oslovil ho náhle Romik, "odkud vlastně jsi?"

"No, já jsem z Kosti."

"Z toho města gnómů?"

"Jo, ale bydlím už rok v Goldeneru. Je to tam lepší. Víc příležitostí pro dobrodruha..."

"Bych řek," promluvil nečekaně troll, "že nás někdo špehuje."

"Myslíš? Tak zastavíme a porozhlédneme se tu trochu," řekl Olsak.

"To by si nás mohli všimnout, že jo..." řekl Tom jsa postrašen, že by úklad nevyšel.

"Ňákej chytrej, prcek."

"Hele nech si toho, obludo tro..."

Nedořekl, poněvadž po něm troll chmátl. Veselka však mrštně uskočil a vytáhl šipku. Narval ji do kuše, ale pozdě. Troll ho chytil za krk a zacloumal jím. Jemně stiskl. Tomovi se zatmělo před očima a zůstal Zargonovi bezvládně viset v ruce. Troll Toma pustil.

"Zlej prcek," ulevil si.

Veselku probralo krátké proplesknutí. Vstal a svůj rachtající vak si hodil přes rameno. Do ruky vzal dosud nabitou kuši a řekl:

"Je ňákej silnej, esi se nepletu. Je to dobrý, jdeme."

K večeru už byl Tom silně napjatý, stále se nic nedělo. V dáli zavyl vlk a pod trollovou nohou zapraskala větvička. Nad hlavou se jim přehnal noční pták. Stmívalo se.

Romik se opozdil za družinou. Už své přátele nerozeznával a viděl jen světlo pochodně. Za ním zarachtal kov. Otočil se a kohosi spatřil, ale bylo pozdě. Chopily se ho dva páry rukou, jeden za krk, druhý za levačku. Uvědomil si, že ve volné pravačce drží nabitou kuši. Zvedl ji a vystřelil. Mlasknutí, křupnutí a zasažený pustil Romikovu levou ruku, káceje se na zem. Z dáli Romik slyšel zvuky boje. Nabil kuši, ale ruce stále tiskly jeho krk a on pomalu ztrácel vědomí. Ještě stihl vystřelit a pak definitivně omdlel.

"Už se probírá," řekl ženský hlas. Romik otevřel oči a spatřil dívku. Vedle ní seděl pobledlý Wolfek. Dívka vstala a odešla.

"Wolfeku... co... co se stalo," zašeptal.

"Byli jsme přepadeni loupežníky. Tom je trochu poraněný. Troll má bodnou ránu v ruce. Nad loktem, nemýlím-li se. Potřebujeme tvé lektvary. Já byl zasažen do stehna šipkou z kuše."

"A já?"

"Ty dva, co tě napadli, jsi zastřelil. Jeden tě stihl málem uškrtit. Ale přesto jsi na tom z nás nejlépe."

"A co Olsak?"

"Toho zabili," povzdechl si Wolfek.

"A ona?"

"Jmenuje se Ada, vracela se z trhu s vozem, vzala nás k sobě."

Dívka přinesla vodu, která postavila Romika na nohy. Také přinesla jeho vak. Zalovil v něm a vytáhl truhličku. Vzal z ní lahvičku a posilnil se. Vyhnal Wolfeka a Adu z pokoje a začal s přípravami na výrobu léčivých lektvarů.

Poté, co jich pár udělal, se vydal na dvůr, kde byla trojice raněných. Po tvářích Veselky tekly slzy.

"Konečně..." vypadlo ze Zargona. Romik se vrhl na léčbu kamarádů a Ada mu vydatně pomáhala.

Uběhlo pár dní. Dobrodruzi usoudili, že jsou zase bojeschopní a pokračovali v cestě. Dorazili do Vishiry a usídlili se v levném hostinci. Romik chtěl využít několikadenní zastávku k doplnění alchymistických potřeb. Sehnal toho dost, ale nejdůležitější přísadu ne.

"Chlapče," řekl mu jeden gnóm, od kterého kupoval suroviny, "to si musíš vyextrahovat sám. Tady máš za pár zlaťáků vhodné věci a vyráběj, co umíš. Aparatura je vzadu."

Romik došel do zadní místnosti. Nejistě přistoupil k soustavě baněk, křivulí a jiných věcí a chvilku jen vyděšeně zíral. Pohled mu padl na papíry, ležící vedle. Zvedl je a začetl se do textu. Byl to návod. Asi v poledne návod dočetl a unaveně ho položil k aparatuře. Pak začal nesměle manipulovat s podivnými věcmi před sebou. Postupoval podle návodu. Když se dostal k místu "nechte seschnout", natáhl se na zem. Posléze usnul.

Vzbudil se za svítání. Pojedl trochu jídla z vaku a až do večera pilně pracoval. Opět na chvíli usnul, aby se ráno opět pustil do práce. Trubicemi bublaly různobarevné tekutiny, vzduch byl nasycen výpary z bylin a dalších předmětů a Romik byl zalit potem.

Okolo šesté hodiny odpolední se dostavily první úspěchy. Truhla se začala plnit. Do truhly přeléval nejdůležitější část všech magických předmětů asi půl hodiny, když vše explodovalo. Tekutiny se rozstříkly po celé místnosti a Romika sežehl oheň. Stůl značně ohořel a truhla spadla na zem. Obsah se vysypal. Otevřely se dveře a vstoupil majitel laboratoře.

Wolfek po celou dobu, kterou strávil ve Vishiře, docházel pilně do knihovny. Tam nalezl pro něj velice zajímavou knihu. Temná magie. Dočítal se v ní o kouzlech, o kterých dosud neslyšel, a byl z knihy takzvaně mimo. Ovšem poslední den jejich pobytu náhle zmizela.

Zargon trávil dni společně s Tomem Veselkou. V hospodě. Troll se pokaždé opil a Wolfek ho pak večer pracně s drobnou pomocí Toma dostával do pokoje.

Jednoho dne se do výčepu nahrnul Romik, ohořelý, vypadal jak zbitý pes. V dílně mu totiž finančně odlehčili a navíc ho ještě na rozloučenou pohladili karabáčem. On se však tvářil vesele, poněvadž získal to, co chtěl. Pak ale omdlel únavou. Troll ho odnesl do pokoje a jeho vak odložil vedle postele.

Další den začal krásným slunečným počasím a Wolfek rozhodl, že je čas odcestovat. Dokoupili si zásoby, troll především medoviny, a vyrazili z města směrem na jihozápad.

Šli po kamenité cestě a troll zase hnal svým tempem napřed. Romik si pohvizdoval a Tom bafal z dýmky. V městě si pořídil úžasný tabák a teď se topil v dýmu. Wolfek se prohýbal pod vahou svého batohu. Vypadal velmi znaveně.

"Co táhneš?" překvapil opět troll svým dotazem, když ho dohnali.

"Ale jen nějaké své věci."

"Pomůžu," zamručel troll.

"Inu, jestli chceš," zamumlal Wolfek a položil batoh s úlevou na zem. Zargon so batoh hodil na rameno a zakolísal.

"Šutry"

"To ne, ale je pozoruhodné, že je ta kniha tak těžká."

V poledne přešli most a k večeru už Zargon skoro nemohl. Potácel se pod tíhou Wolfekova batohu. Naštěstí stanuli ve vesnici Wad.

"Hele, hospoda," řekl gnóm.

"Jdeme tam, už bych si myslel, že troll padne," ozval se Romik a vstoupil do výčepu. Spolu s Wolfekem zařídili nocleh a družina se nahrnula do přidělených pokojů. Zargon batoh hodil na postel až zapraskala.

"Uff," zahučel.

"Pojď, půjdeme se navečeřet. Wolfek prej zařídil kuřata, esi se nepletu."

Nepletl se. Vůně kuřecí pečínky pozvedla náladu všech čtyř. Troll ihned zažádal o svou milovanou medovinu. Po pohledu na Zargona dal hospodský přivalit malý soudek. Wolfek a Romik se chopili vidliček, Zargon a Tom Veselka se cpali rukama. Troll utrhl stehýnko a s chutí se zakousl. Od rtů mu ukápl omastek.

"Wolfeku," zamlaskal Tom, polkl, a pokračoval: "Cos to táhl za knihu?"

"Jen pár kouzel."

"Pár?" zeptal se nejistě Tom.

"Ano, ano..."

Po žranici se odvalili do pokojů. Wolfek se Zargonem vstupovali do pokoje, když troll nešťastně zakopl o práh. Snaže se zabránit pádu, upustil lucernu. Olej se rozlil po podlaze a od hořícího knotu se vzňal.

"Pryč!" zařval Zargon a vyběhl z pokoje. Wolfek ale začal zběsile pobíhat po místnosti, vyhazuje jejich věci z okna. Vznítila se jedna postel a stěna, u které postel stála. V místnosti prudce rostla teplota vzduchu.

Wolfek si všiml knihy, kterou už téměř oblizovaly plameny. Přiskočil k posteli s knihou a s funěním ji zvedl. Wolfekův plášť vzplanul. Snažil se ho shodit, ale jak poskakoval, knihu upustil. To byla poslední kapka a nejen ohněm narušená podlaha povolila. Wolfek zavrávoral na okraji díry a přepadl. Zřítil se do nálevny a udeřil se hlavou o stůl. Dopadávající kusy stropu již necítil. Lokál se rázem vylidnil. Mrtvého Wolfeka zasypala hromada hořících trosek.

Troll vběhl do místnosti, kde byl Romik s Tomem. Zařval na ně, že hoří. Chopili se svých věcí a opustili pokoj. Seběhli po schodech za trollem a opustili hostinec. Oběhli ho a stanuli pod okny, kde měli pokoje. Tam na zemi leželo několik věcí Zargona a Wolfeka.

"Kde je Wolfek?" zeptal se Romik.

"Nevím," krčil rameny Zargon.

"Uvidíme, za chvíli snad přijde."

Po půlhodině však lidé ze vsi oheň uhasili a trojice se dozvěděla o Wolfekově smrti.

"Tak co teď?" otázal se Romik zbylých dvou.

"Co myslíš, trollasi, budeme pokračovat?"

"Jo! Za Wolfeka!" zařval Zargon.

"A za Olsaka!" přidal se Romik.

"Tak deme na věc, esi se nepletu!" zakončil Tom Veselka.