Výprava - Zargon

Brzo ráno opět vyrazili na cestu. Vypadali odpočatě a docela spokojeně. Bavili se o Adině nočním zlém snu, Romik pokukoval do mapy a odhadoval cestu, Tom si utahoval ze Zargona.

"Nechybí ti medovina, Zargone?"

"Ani ne, my trollové si umíme odvyknout."

"Je to jasný, teď půjdeme několika soutěskami, až se dostaneme tam, kam chceme, to jest na hrad," pravil Romik. Vnořili se do skal. Na konci jedné z mnoha roklí zahlédli před sebou malé údolí s lesem uprostřed. Nad vrcholky stromů v jednom místě stoupal sloupec kouře, jasné znamení přítomnosti inteligentních tvorů.

"Půjdu to prozkoumat," řekl Romik.

"Dobře, buď opatrnej, mohlo by to bejt nebezpečný," ozval se troll a poplácal Romika po rameni. Jen, co odešel, Tom řekl: "Půjdu taky na průzkum."

"Radši ne, Tome, co když se ti něco stane," řekla Ada.

"Co by se stávalo. Nakonec, mám určitě větší kvalifikaci než Romik."

A tak vyrazil a Zargon s Adou sledovali, jak mizí směrem k lesíku.

Romik se přiblížil k táboru. Plátěné stany byly rozestavěny do kruhu, v jehož středu bylo veklé ohniště. Les byl poměrně řídký a listnatý. Romikovi pod nohami křupalo suché listí. Obával se prozrazení, tak se ke stanům příliš nehrnul. Zahlédl gobliny, kteří kohosi nesli. Poznal Veselku. V duchu zanadával.

Přivázali Toma k jednomu z osmi kůlů u ohniště. Po chvíli do tábora přiběhl mladý goblin. Byl menší než ostatní a patrně to byl zvěd. Krátce se dohadoval s jedním, který vypadal jako velitel. Velitel pak vybral skupinu několika goblinů, které následně zvěd odvedl kamsi lesem.

"Asi na nás přišli," pomyslel si Romik a vydal se na cestu zpět. Už zdáli zaslechl zvuky boje a přidal tedy do kroku. Pak se ale zarazil, vida, že Ada padla na zem a nehýbala se a Zargon utekl před přesilou kamsi mezi skály. Goblini ho sice chvíli hledali, ale vzdali to, když zjistili, že je nejen rychlejší, ale vychytrale si na nejzdatnější pronásledovatele počkal a pár jich ještě zmlátil. Zalitovali, že si nevzali s sebou střelce.

Goblini sebrali Adu a věci, které u ní našli, a vydali se do tábora. Romik vyhledal Zargona.

"Nedalo se nic dělat, Romiku. Je lepší, když ti můžu pomoct, než kdyby mě dostali taky."

"Tys opravdu asi zmoudřel."

"No jo, obři mají tvrdý pěsti."

Když se začalo stmívat, vydali se ke goblinímu táboru. Jakmile se dostali do lesíku, zahlédli oheň prosvítající mezi stromy. Přiblížili se téměř až k nejbližšímu stanu. Slyšeli z něj hovor.

"Řekl bych, že jim rozumím, Romiku."

"A co říkají?"

"Ten gnóm je pěknej... Jo, ten by byl dobrej... Ale velitel říkal, že je povedeme k pánovi... Jo, taky jsem to slyšel."

Pak goblini ztichli a opustili stan.

"Co budeme dělat, Romiku?"

"Mohli bychom je sledovat až k tomu pánovi."

"Dobře."

Goblini vyrazili na pochod a Romik se Zargonem jim byli v patách. Kolem půlnoci spatřili proti měsíci temnou siluetu hradu. Goblini do něj vstoupili.

"Něco mě napadlo, Romiku... Nebudeš se smát?"

"Ne, povídej."

"No, ten kouzelník v jeskyni říkal, že se tu orci nevyskytují. Pak ti goblini dnes. Zmizeli v tom hradu a unesli Adu a Toma. Vypadá to, jako kdyby po nás někdo šel. Adě se zdálo o nějakém muži, který jí byl povědomý. A skřet, kterého zpovídala s Leslumem, řekl, že jeho pán se jmenuje Wolsek. Kdysi dávno mi Wolfek řekl, že má bratra Wolseka a že oba studují magii."

"To není možné."

"Proč ne? Jde po nás jeho temný bratr Wolsek."

"To je šílený nápad, jenže to vypadá..."

"Že má troll pravdu!" ozval se hlas za ním.

Wolsek se na ně připravil. Věděl už dlouho, že se na něj jeho bratr chystá. Wolfekův život zkomplikovala kniha kouzel. Pozůstalí však bláznivě pokračovali dál v domnění, že najdou nějaké poklady. Jak naivní. Ale vydrželi pozoruhodně dlouho. Ledva Zargon dokončil své úvahy, vrhl se Wolsek na dvojici se skupinkou orků. Romik a Zargon chvilku vzdorovali, ale Romika pak Wolsek spoutal kouzlem a Zargon padl do kaluže vlastní krve pod záplavou ran od orků.

Romika odvlekli do hradu. Wolsek ho zavedl k Adě a Tomovi. Chvilku po sobě mlčky koukali.

"Ten troll byl opravdu chytrý, všechno odhalil."

"Myslím, že Wolfek věděl od začátku, kdo v tomhle hradě přebývá," řekl Romik.

"Asi ano, ale ta kniha mu dala zabrat," konstatoval Wolsek.

"Že jsem se k vám vůbec přidávala," bědovala Ada.

"Nebreč, vždyť to byla docela sranda, esi se nepletu."

"Co s námi provedeš, Wolseku."

"To ještě nevím. Zatím vás nechám šoupnout dolů do vězení. Děvče by se mohlo líbit skřetům. A potřebujeme otroky na tahání vody. Nebojte, něco vymyslím."

Vězení se skládalo z centrální místnosti, ze které bylo možno vejít do čtyř cel. Tři nyní obsadili zajatci.

"To jsem to dopracoval," řekl Romik.

"To mi povídej, nebejt toho inzerátu, tak jsem teď někde doma v teplíčku."

"Nechte toho, kluci, ještě není všem dnům konec."

"Jo. Byly doby, kdy jsem si myslel, že dobro vždy vítězí nad zlem."

"A tvrdí někdo, že ne?"

"Řekl bych, že jsme v pytli, esi se nepletu."

Jitřenka osvětlovala hory a četná údolí. Jedním z nich šel urostlý muž z rasy trollí s těžkým kyjem přes rameno. Tělo muže bylo poseto řeznými ranami, z některých ještě tekla krev. Muž se otočil. Zahleděl se na siluetu hradu na skalním výběžku. Nakonec se vydal ke vzdálenému lesu.