Výprava - Nálezy

Dobrodruzi tedy pokračovali v cestě za pokladem obrů. Tu noc místo v hospodě strávili míli od vesnice. Po celou klidnou noc se střídali na hlídce. Ráno se ukázalo v nehezké podobě zatažené oblohy a drobného deště.

"Nemám rád, když mrholí, esi se nepletu."

"Proč?"

"No, chvilku se ti zdá, že se nic neděje... a pak jsi najednou mokrej... no škoda mluvit. Kam vlastně půjdeme?"

"Počkej," řekl Romik a vyndal ze svého batohu mapu a rozložil ji. Zabodl prst u nějaké vesnice. "Tady jsme. Můžeme jít tudy," pravil a posunul prst po mapě, "protože ten hrad je tady."

"Skvěle."

Vydali se na cestu. Směřovali na jih k horám v dáli. Odpoledne se obloha vyjasnila a troll spatřil nějakou postavu. Kráčela stejným směrem jako oni.

"Někoho vidim," řekl, "Má velkou sekeru."

Tomovi přeběhl mráz po zádech.

"Doženeme ho," pronesl Romik přesně to, co Tom nechtěl slyšet. Zargon Romika ihned následoval a Tom po malém zaváhání také.

O něco později už měli osobu před sebou. Byl to trpaslík v kroužkové zbroji a s helmou na hlavě. Romik na něj zavolal. Když se trpaslík otočil, v jeho pohledu spatřili úlek. Díval se na Toma.

"To je on!" zařval Tom a vytáhl dvě dýky. "Toho jsem viděl v hospodě ve Svatalonu. nabádal mě, abych vás zradil!"

Vrhl postupně obě dýky. Jedna se zabodla do trpaslíkova stehna. Svalil se na zem. Troll ho chytil rukama za pas a zvedl ho. Mrštil jím o pár kroků dál. Trpaslík zasténal.

"My... já... kdybych věděl," chrlil ze sebe, "že budete tak silní, tak bych se na vás se svou družinou nevrhl."

"Kde máš tu svou bandu," hřímal Romik.

"Táboříme na úpatí těch hor."

"Co máte teď v plánu?"

"Co je vám po tom?"

Troll ho udeřil do tváře. Trpaslík zakřičel, že jim nic nepoví. Svázaného si ho troll přehodil přes rameno. Veselka vláčel trpaslíkovu sekeru a pokračovali v cestě.

Nakonec cestou z trpaslíka dostali, že se jmenuje Arpak a že má zajatkyni, nicméně její jméno neřekl. Když se začalo stmívat, spatřili malý lesík. Nad vrcholky stromů stoupal kouř. Dobrodruzi zastavili a Zargon položil Arpaka do trávy.

"Půjdu na průzkum," řekl Tom. Odložil batoh, kuši a opasek se šipkami. Nechal si pouze dýky pod vestičkou a vykročil směrem k lesu. Když už byl dost blízko, přibližoval se přikrčeně a nakonec se plazil.

Za pár minut spatřil sedícího muže. Opíral se o strom a podřimoval. Tom v něm poznal jednoho z banditů. Postupoval potichu kolem něj a zezadu se přiblížil. Zakryl muži dlaní ústa a nožem prořízl jeho hrdlo. Nechal ho opřeného o strom.

Pokročil až k mýtině, na které trpaslíkova banda rozdělala malý oheň. U jednoho stromu zahlédl připoutanou zajatkyni. Byla to Ada. Loupežníci seděli a leželi v kruhu kolem ohně. Zajatkyně si příliš nevšímali a vyprávěli si vlastní zážitky. Veselka využil situace a přesunul se za strom s děvčetem.

"Psst," upozornil ji na sebe, "nedej nic znát, přeříznu ti pouta a pak utečeme. tamti chytráci si toho ani nevšimnou."

Osvobodil ji a opustili lesík. U mrtvého strážce si Ada vzala meč.

"Počkej, ještě nemám svoje věci."

"Vydrž."

"No konečně," řekl Romik, když zahlédl Veselku. "Koho to vedeš?"

"Zajatkyni... Teda loupežníků, ne naši, že jo..."

"Ahoj," řekla dívka.

"Ty?" podivil se Romik.

"Huh, tebe znám," zabručel Zargon.

"Kde máte čtvrtého."

"Ten je mrtev."

"Ah, to je mi líto."

"Hele, ona tam má ještě své věci."

"Jasně, vyměníme je za tohohle."

"Hm, a kdo s nimi bude vyjednávat?"

"Ty, Tome," rozhodl Romik.

Vyrazili do lesíka, troll opět nesl trpaslíka. Stanuli na okraji mýtiny. Pohlédli na pět mužů před nimi.

"Hej, hoši!" zvolal Tom. "Něco tu pro vás máme!"

"Cože? Co?" lekli se. Pak se sklidnili, spatřivše dvě namířené kuše a nůž na krku jejich velitele.

"Co se stalo, Arpaku?" zeptal se jeden z nich, hledě na trpaslíka.

"Coby!" rozkřikl se Arpak, "Zajali mě, to se stalo! Dejte jim věci tý holky a buďte v klidu!"

"Proč?"

"Protože to říkám!" použil Arpak tvrdý argument.

Lupiči tedy neochotně vydali Adiny věci a posléze se na Tomův pokyn navzájem svázali. Posledního spoutal Romik. Zargon odložil trpaslíka k zajatcům.

Ráno Ada, která hlídkovala poslední, vzbudila své přátele. Tom zabodl trpaslíkův nůž do stromu a probudil ho. Ukázal mu nůž a poté, co se rozloučili, družinka vyrazila směrem k horám. O hodinu později již kráčeli horským sedlem, když tu náhle Veselka vykřikl.

Před družinu se shora zřítil velký balvan. Pohlédli vzhůru. Spatřili jednoho horského obra. Za nimi se ozval řev. Stál tam další. Horní kamsi zmizel. Zargon se postavil proti druhému a křikl:

"Uhni!"

"Vzdejte se!" zahřímal obr.

"Zghrmfuf!" zvolal Zargon a zaútočil na protivníka. Tom a Romik se postavili obrovi, který se přiřítil po cestě z vrchu. Snesla se na něj salva nožů a šipek. Romik pohlédl na Adu střílející z Tomovy kuše.

Zargonův kyj přistál těsně vedle obrovy hlavy a bodce vsazené do kyje rozcupovaly nepřítelovo ramenní svalstvo. Odtržené cáry masa s mlasknutím dopadly na zem a z obrova ramene vystříkla krev. Obr se nezraněnou rukou rozmáchl a tvrdou pěstí zasáhl Zargonovu tvář.

Trojice střelců zneškodnila svého protivníka a vydala se na pomoc Zargonovi, který se svalil na zem po úderu obrovy pěsti. Z obrova těžce poraněného trupu tekla krev a rozlévala se po zemi. Střelci zasypali obra projektily. Obr se pokusil obrátit na útěk, ale pak se zakymácel a zřítil se na kamenný povrch stezky.

Ada přiskočila k Zargonovi, aby prohlédla jeho zranění. Byl v bezvědomí a měl potrhanou tvář, z rány nad okem mu proudila krev. Ada se chvíli soustředila, majíc ruce přitisklé na trollově tváři. Krev se zastavila, troll procitl.

"Hele," ozval se Tom, "měli u sebe nějaké zlaťáky a tuhle lahvičku."

Romik vzal od Toma lahvičku obsahující červeně zbarvenou tekutinu. Ze své truhly vyndal deseticoulový proužek papíru a lehce ho namočil v tekutině. Papírek se zabarvil a Romik poznal léčivý lektvar. Troll na Romikův pokyn vypil obsah a pak se chopil měchu s medovinou. Během chvilky měch vysál a vstal.

"Jsem v pořádku!" vyhrkl.

"Něco mě napadlo," ozvala se Ada, když už zase šli, "měli bychom prozkoumat, zda nás nesledují Arpak a jeho banda."

"Hmm, to nás nenapadlo," pravil Romik.

"Jo, a napadne to nějakou obyčejnou holku," řekl vesele Tom.

"Náhodou..." mračila se Ada.

"Jděte napřed, já to prozkoumám," rozhodl Romik. Nemusel dlouho čekat a v dáli spatřil trpaslíka. Jeho banda se vlekla hned za ním. Spočítav je, zjistil, že jich je o jednoho méně, dalšího pak dva nesli na jednoduchých nosítkách. Romik se obrátil a spěchal za přáteli.

"To sem zvědavej, co zjistí," řekl Veselka.

"On je šikovný, určitě se něco dozví."

"Uh de," zahuhlal Zargon, ústa plná pečínky z horské kozy, kterou ulovili. Zahlédl Romika jdoucího průsmykem, na jehož konci se družina utábořila. Průsmyk ústil do rozlehlého údolí s lesem uprostřed.

"Tak co?" zeptala se Ada.

"Měla jsi pravdu. Šli za námi, patrně se ale s něčím střetli. Jeden chyběl a další byl vážně raněn."

"Hele!" ukázal Tom na oblohu. Ostatní pohlédli udaným směrem a spatřili pět varanů s nějakými cestovateli. Snesli se u lesa v údolí.

"Měli bychom jít, za chvilku tu budou trpaslík a jeho lidé," řekl Romik.

"Do toho lesa?" podíval se Veselka. "Kdepak, schováme se tady, počkáme, až přejdou a možná se pustíme za nimi."

"Tom má pravdu, Romiku," řekla Ada hledíc na něj.

"A mě se nikdo nezeptá," ozval se troll.

"Hmm, a co máš na srdci, milý trolle?"

"Nebuď drzej, gnóme, počkáme tady na trpaslíka."

"Ty ses nějak rozhovořil. Můžeš mi říct proč?"

"Páč sou raněný. Pomůžeme a pak pudem spolu do lesa."

"Člověče, tys nějak zmoudřel, není to tou ranou od obra?"

"Nech toho, Tome, Zargon má docela chytrý nápad," bránila trolla Ada.

"Teď už je stejně pozdě na schovávání. Už je vidím a myslím, že nás viděli také."

"Taky si myslím, Romiku," pronesla Ada. "Počkáme na ně."

Když k nim trpaslíkova družina došla, Romik se Arpaka zeptal, co se jim stalo. Dozvěděl se, že byli napadeni skřety na varanech. Ada se ujala ošetřování banditů. Muž na nosítkách byl již delší dobu mrtev.

"Pohřbíme ho v lese."

"V lese jsou ti vaši skřeti."

"Opravdu?"

"Ano, před chvilkou jsme je viděli."

"Tak tam nejdu," řekl jeden z Arpakových lidí.

"Právě naopak. V lese chceme strávit noc. Záleží jen na vás, zda půjdete s námi."

"Romiku, ty tam fakt chceš jít?" zeptala se Ada.

"Jo. Tady noc přečkat nechci."

"Ale támhle je krásné místečko."

"To je jedno. Musíme..."

"Tak hele," spustil Tom, "to, že zemřel Wolfek, neznamená, že seš automaticky šéfem."

"Tak promiň!" odsekl Romik, zvedl se a vykročil směrem do údolí popadnuv svou kuši. Zargon se vydal za ním.

"Do háje, přece se teď nerozejdeme!" křikl Tom směrem k Romikovi, ale nedočkal se odpovědi. Pokrčil rameny. "Asi se špatně vyspal."

Arpakovi lidé, kteří udiveně sledovali roztržku v družině teď již bývalých nepřátel, se tiše stáhli do místa, o kterém mluvila Ada. Arpak přistoupil k Veselkovi.

"Možná je lepší jít dolů, třeba má pravdu."

"Co ty se do toho pleteš?"

"No, možná sis toho nevšiml, ale půda je zde značně pokryta ztuhlou lávou, ve vzduchu je cítit síra a z támhletoho vršku stoupá dým."

"Tome," šeptala Ada, "pojďme odsud, co když je to sopka."

"To asi je. Hmm, a myslím, že ještě dnes vybuchne, před dvěma rokama jsem něco podobnýho..."

Nedořekl, neboť se jim země pod nohama znatelně zatřásla.

"Rychle za Romikem!"

Arpak zavolal na své lidi a vyrazili ze svahu dolů. V dáli byli vidět Romik a Zargon. Hnali se k lesu. Země se náhle prudce zachvěla a vybuchla, kusy hlíny a kamení vyletěly do vzduchu. Z praskliny se vyvalil dým. Vršek kouřící hory explodoval a gejzír lávy se rozstříkl do prostoru. Z hory se začala valit žhnoucí hmota.

Pár mužů po zásahu lávou vykřiklo. Vzduch se znatelně ohřál a byl plný kouře a prachu. Tom chytil Adu za ruku a rozeběhli se k lesu.

"Už nemůžu!" křikla Ada po chvíli.

"Houbeles, makej!" povzbuzoval ji Tom.

Sešeřilo se. Tom zahlédl trolla běžícího k nim. Když se setkali, Zargon vzal děvče do náruče a utíkal společně s Tomem k lesu.

Romik sledoval dění v údolí, stál zatím v relativním bezpečí, ale láva se nebezpečně blížila. Romik se chystal na další útěk. Troll proběhl kolem něj, ale Tom se zastavil.

"Promiň, že jsem..."

"Teď ne, zdrháme!"

Na druhé straně údolí se zastavili. Zargon již odpočíval, Ada seděla vedle něj a napjatě pozorovala údolí. Tom s Romikem se unaveně svalili na zem a prudce oddechovali. Les v údolí hořel, ale sopka se již uklidnila. Do svahu se pod nimi hnal Arpak, nyní již bez sekery a bez druhů. Doběhnuv k nim, zhroutil se vedle Romika a omdlel.

"Chudák," řekl Romik, "viděl jsem ho, jak zachraňuje svého přítele, pak ho ale musel nechat."

"No, hlavně, že jsme vpořádku."

"Jak kdo, Ado," řekl Tom a ukázal svou popálenou ruku.

"Ale Tome, proč jsi nic neřekl," podívala se na něj. Začala s ošetřováním zranění a Romik se Zargonem se postarali o trpaslíka.

"Řekl bych, že je Arpak docela frajer, esi se nepletu. Před nedávnem probodnutá noha, navíc popálená od lávy, a on vesele doběhl až k nám."

"Je to hrdina," řekl Zargon.

"Ehm, taky bychom se mohli dohodnout, kdo nám bude velet," řekl Tom.

"Koho bys navrhoval?" zeptal se Romik.

"Uff... ty víš, že řeknu, že tebe, ty bídáku," usmíval se zase Tom. "Ale měl jsi nám říct, že je to sopka."

"Asi jsem byl naštvanej."

"Jo, ale pro nás to mohlo bejt osudný. Kdyby se pro nás Zargon nevrátil, Ada by tam asi zůstala."

"Promiň, už to příště neudělám," pronesl Romik a uložil se ke spánku. Zargon si lehl k němu a když oba spali, Ada řekla Tomovi:

"Všiml sis, že o něm Zargon nezapochyboval a šel hned za ním?"

"Trollové umějí poznat dobré vůdce."