Výprava - Družina

K večeru na náměstí rozvíjejícího se města postával muž. Přesněji před radnicí u tabule s informacemi a inzeráty. Mužova tvář byla pokryta drobným chmýřím a na svět shlížel modrýma očima. Byl oděn v kožené košili a kalhotech z hrubé látky. Přes levé rameno měl přehozen pytel, u pasu se nacházel váček nevelkého obsahu, dlouhý nůž a pár šipek do kuše, kterou držel v pravé ruce. Jmenoval se Romik. Právě se díval na inzeráty. Jak předpokládal, uviděl inzerát s obsahem typu shání se dobrodruh do party. Podepsáni byli Wolfek a Zargon.

Romik tipoval, že Zargon bude troll a Wolfek člověk, možná elf. Neváhal a rychlou chůzí dospěl k hospodě pozoruhodného jména. Na štítu nad dveřmi byl nápis "Na severní točně". V nálevně sedělo několik lidí, troll a gnóm. Gnóm kouřil dýmku, jejíž vůně nasycovala vzduch v místnosti, lidé hráli karty a troll do sebe lil sud medoviny za sudem. Romik si tedy sedl k volnému stolu a objednal si červené víno. Upíjel ze sklenice a zamyšleně se díval na svou kuši.

"Kde ten troll tupej je," blesklo Wolfekovi hlavou. Zvedl se z postele a hodil na sebe nějaké šaty. Zapnul si pásek a ozbrojil se krátkým mečem se safírem v hlavici. Nakonec se chopil knihy, ležící na stolku vedle postele, a opustil místnost. Prošel chodbou a sestoupil po schodech do nálevny. Spatřil svého trolla, jak pije medovinu, kterou si v poslední době oblíbil. Postupně se sesouval ze židle.

"Zargone!" zakřičel.

Romik se probral ze svého zamyšlení. Vzpomněl si, proč vlastně přišel. Zahlédl, jak troll Zargon opile vstal ze židle a potáceje se vyrazil k příchozímu. Muž, patrně Wolfek, zatím přistoupil ke gnómovi a zeptal se ho:

"Vy jste přišel na ten inzerát u radnice?"

Gnóm zvedl hlavu a veselýma očima pohlédl na Wolfeka.

"To se vsaď, že jo! Já jsem ňákej Tom Veselka, esi se nepletu."

"Eh, a ty chceš být dobrodruh?"

"Tss, být? Já jsem! ... teda dobrodruh, že jo."

"To mě těší, zprvu jsem myslel, že jsi nožíř, " pravil s pohledem upřeným na gnómovu výbavu dýk kolem pasu a uvnitř kožené vestičky.

"Ne, já jsem vrhač nožů."

"Dobrá, já jsem Wolfek a tohle je Zargon."

"Pudu si pro medovinu," zamručel troll.

"Nikam nepůjdeš!" přikázal Wolfek. Romik se zvedl a přistoupil k nim.

"Prosím vás, můžu se přidat do vaší družiny?"

"Jistě, čím víc, tím větší pravděpodobnost přežití..."

"Jóó, ale míň zlatejch!" ozval se gnóm.

"Zklapni, eště sme tě nevzali," zahučel Zargon.

"Pardon, já to tak nemyslel."

"Dobře," rozhodl se Wolfek ukončit debatu, "bereme vás oba. Zítra v přístavu u lodě Anakar. A lístky do Svatalonu si kupte sami."

Nádherná loď Anakar stála v přístavu a právě na ni nakládali jakési bedny a pytle. Dva námořníci přistoupili k poslednímu pytli, zavázali ho provazem a chopili se ho. Pytel s sebou začal vrtět. Vzápětí látkou projel nůž a vykoukla hlava s tvářemi porostlými několikadenním strništěm. Položili pytel na zem a spustili:

"Cos dělal v tom pytli, barbare! A kde jsou ty potraviny, co v něm mají být, he?"

Barbar si pohladil dobře vyvinuté břicho a mlaskl. Na nechápavý výraz v námořníkově tváři odpověděl pouze pokrčením ramen a odkvapil do cestovní kanceláře, kde si koupil lístek na cestu Anakarem. Vrátil se k lodi a zastavil se před námořníkem, který ho před chvílí vyhazoval z pytle. Nyní kontroloval lístky.

"Kampak?" všiml si okamžitě barbara.

"Na loď."

"Hele nezdržujte, ptáci," ozval se gnóm, který stál za barbarem. "Taky bych rád nastoupil, že jo..."

"Zalez!" křikl námořník, zatímco barbar pravil: "Ale jistě, jen projdi, nerad jsem tě zdržel."

"Chm, tak jo," usmál se gnóm a procpav se kolem barbara, dal lístek námořníkovi. Pozorovali ho, jak došel ke skupině tří postav.

"Vidíš? Ten má lístek, a co ty, he?"

"Tuto," řekl, podávaje mu svůj lístek.

"Aha, hmm, mno... tak jdi."

Muž tedy prošel a, vstoupiv do své kajuty, odložil meč a rozvalil se do postele. Mírné houpání lodi ho nakonec uspalo.

Lodička se houpala na vlnách moře a z hlídkového koše se stále ozývalo:

"Země na obzoru!"

Asi po desátém zavolání se kapitán rozhodl hlídku vyměnit. Romik a barbar se celkem rychle spřátelili a právě stáli u stěžně, sledujíce kapitána měnícího hlídku.

"Romiku, ty teda cestuješ s těma třema?"

"Jo, ten člověk je Wolfek a je vůdcem naší družiny."

"A mohl bych se k vám přidat?"

"Hmm, to se musíš zeptat Wolfeka, Olsaku."

Olsak se tedy odebral za Wolfekem, ale potkal akorát Toma Veselku.

"Nazdar, já jsem ňákej Tom Veselka, esi se nepletu. A..."

"Tvoje oblíbená věta, že ano?" ozval se Wolfek, který k nim přišel.

"Co? ... Jo ahá, no, to jo, že jo," vychrlil ze sebe Tom.

"Vy jste Wolfek?"

"Ano."

"Hmm, já jsem Olsak," představil se. "Slyšel jsem, že jste parta dobrodruhů."

"Ano, to je pravda. Tento gnóm, který se ti již představil, pak Romik, troll Zargon a já."

"Jo, a mohl bych se k vám přidat?"

"Myslím, že ano."

"Skvěle."

Po dvou týdnech plavby loď konečně zakotvila ve Svatalonu. Družina dobrodruhů opustila loď a nastěhovala se do přístavního hostince.

"Doufám, že zde dlouho nezůstaneme," řekl Olsak.

"Nemusíš se ničeho obávat, zítra ráno město opustíme. Dnešek bych chtěl využít k doplnění zásob a k přípravě na cestu."

Usadili se u stolu a troll do sebe hned začal lít medovinu. Tom obdivně pokývl hlavou a objednal si víno. Pak vytáhl malou lahvičku a postavil ji do středu stolu, pod který se troll pomalu sesouval. Tom se zeptal:

"Neví náhodou někdo z vás, co by to mohlo bejt? Našel jsem to na lodi."

Romik si lahvičku prohlédl. Obsah byl čirý jako voda. Na víčku se nacházel krátký text, který Romik přečetl:

"Prcek, Vinor, 1268. Hmm, tomuhle se odborně říká Lektvar zmenšování. Vyrobil ho slavný alchymista Vinor. Když bys ho celý vypil, zmenšil by ses na..." pohlédl na tři a půl stopy vysokého gnóma, "... asi pět coulů."

"Co? To není možný, tak to si ho nechám."

"Jo, ještě něco. Působí asi hodinu a pak se zase zvětšíš."

"Jasně..."

"A..." ozvalo se pod stolem, "kam to vlastně pudem?" zeptal se troll, sedaje si zpět.

"No, já mám tip na takový hrádek," řekl Wolfek, zazubil se a napil se piva. Hřbetem ruky setřel pěnu. "Mohly by tam být nějaké poklady."

"Jo, mohly, ale mohli by tam bejt ti, no... lidožrouti!" vypadlo z Toma.

"Myslíš obry?" zeptal se Romik.

"No jistě, obři mívaj velký poklady, esi se nepletu."

"Deme tam!" vypadlo z trolla.

"Určitě," uzavřel debatu Wolfek. Pak se rozešli po městě, snažíce se doplnit vybavení na cestu. Pouze Zargon zůstal v hospodě a do měchu si koupil rezervní medovinu. Poté se přesunul do pokoje a rozvalil se do největší postele, kterou tam měli.

Ráno se Veselka probudil první. Rozhlédl se po spáčích. Potichu opustil místnost a sešel do nálevny. Usadil se, aby posnídal. Přisedl si k němu trpaslík s velkou sekerou tak typickou pro jeho lid. Hlavu pokrývala přilba, na sobě měl dlouhou kroužkovou košili. U pasu mu visely dva měšce a dýka.

"Hele, ty patříš k tý družině, co?"

"Jasně."

"Hmm, nechtěl bys pro mě něco udělat?"

"No, podle toho co, že jo..."

"Jestli... bys nechtěl odměnu, když je zavedeš do pasti."

"Hmm, jak velká by byla ta odměna?"

"Všechny jejich prachy."

"Jo tak to beru."

"Jasně, tak se je pokus přemluvit na cestu do Vishiry. Asi dva dny cesty od Svatalonu vás přepadneme, já a moje banda. Na tebe nezaútočíme, je zabijeme."