Belenorovo

Salamandra - Time to Change (2010)

Speedmetal světové úrovně.
No, možná že nikoliv světové, ale stejně. Já vlastně speed metal neposlouchám, takže nemůžu srovnávat. No, vlastně ani metal celkově moc neposlouchám. Poslouchám dobrou hudbu a dobrá hudba je čistě subjektivní záležitost, takže pro mě je Salamandra kapela srovnatelná se zahraničními, jak dokazuje i toto album. Například hned úvodní skladba Time to Change je velmi dobrá - melodická s pěknou atmosférou, s radostí se k ní budu vracet. Úvodní zastřená melodie podmalovávající recitativ mi připomíná něco od Jindry Koníře. Sbor ke konci je super a celkově je skladba příjemná na poslech. Ostatně sbor je hojně využíván na celém albu, možná místy až moc.

To mě přivádí k myšlence, že album vlastně nemá zas tolik hudebních nápadů, jak bych si možná přál. Jasně, jsou zde různá zpestření - úvod skladby Crusader nebo na metalovém albu skoro až nečekaný zvuk kláves na začátku Masters of Rock. V této skladbě začátek první sloky zní jak z The Blackest Wings (Great Moravian Elegies), podoba je tak nápadná, že mě hned praštila do uší. Zajímavé jsou vlastně hlavně skladby vybočující ze speed metalového přívalu, tj. zejména The Piano Time - členům Salamandry se asi zalíbil tikot hodin natolik, že je tato krátká instrumentálka složena pouze z tikotu a melodie hrané na klávesách. A pak balada Leaving Me, která dává oddechnout a zní docela dobře, ovšem až na sbor, který je v půlce alba již poněkud oposlouchaný.

Kdybych měl nějaké skladby vypíchnout, asi by to rozhodně byla titulní Time to Change - monumentální začátek a atmosféra, Eternal Moon - prostě dobrá, Dark Matter - má klávesové sólo, synťáky já můžu :-) Akorát je možná pokažena zbytečně chraplavým hlasem. Lost Life má takový správný fatální nádech a operní Hanku. Masters of Rock - úvod mě dostává, celkově pěkná a našlápnutá, již zmíněná podoba nevadí, i tak má spoustu dalších melodických linek, dual-guitars pěkně v poctivém dvojhlasu. Factor Zero - melodie v refrénu úžasná, též místy takřka éterický bezeslovný zpěv a hlavně plynulý přechod do poslední The Piano Time, sakra, to mohli autoři nechat jako jednu skladbu, slepím si z toho jednu mp3, to se prostě přímo nabízí. A taky je peckózní, jak skvěle navazuje Time to Change na The Piano Time, když se album pustí ve smyčce. Sakra, to album mě dostává stále víc :-)

Asi již tradiční je nedokonalá výslovnost nerodilých mluvčí, ale to je asi jediná větší vada na kráse. I tak mi přijde lepší, že je text anglicky než česky. Takhle můžu snadno vypnout vnímání a případný slabší text nezkazí dojem ze skladby. A navíc je angličtina taková víc cool a prostě k metalu patří :-) Tím ovšem nechci říct, že je text na tomto albu slabší, mě nikdy text moc nezajímá a důležitá je pro mě hudba, a po pěvecké stránce to Ivan s Hankou zvládají pěkně (tedy až na tu výslovnost). I když, po nakouknutí např. na hudebně úžasnou skladbu Factor Zero se mi zdá, že jsou zde kromě výslovnostních i jazykové chyby :-) Ale nejsem žádný profesor angličtiny, můžu se mýlit.

Albu asi dost pomáhá i kvalitní mastering - přesně ten sytý zvuk, který mám rád. Docela pěkné je i grafické zpracování, ale to stejně nemá na kvalitu hudby vliv :-)

Stránky kapely: http://www.salamandra.cz
Kategorie: Hudba.

Komentáře

Zdeněk Fázer - 17.08.2010 15:51:45
Zvykli jsme si v poslední době poslouchat alba Salamandry jedním dechem, no, přinejhorším dvěma. Většinou na nich bylo něco zajímavého, alespoň na naše poměry. Čím ale tato kapela vždy nadchla třeba i jiné muzikanty, byla technická kvalita zpracování témat, potažmo kvalita hry jednotlivých muzikantů. Těmto dobám je konec. Pominu strašnou úroveň anglických textů, které bez myšlenky opakují zaběhaná klišé. Stejně tak i potlačení kytar, jejichž roli pomalu a jistě přebraly klávesy a kytarám, znichž jedna je už naprosto přebytečná, ponechala možnost hraní jednoduchých kil a škrtání, pokud možno unisono. Co se oproti minulému albu nezměnilo ani trochu, to je nesrozumitelná angličtina, jinak celkem dobrého vokalisty Ivana Borovského. Zvuková kvalita alba už nehraje vůbec žádnou roli, srovnatelnou zvládne každé druhé studio u nás. Nemá smysl rozebírat jednotlivé skladby, až na pár výjimek je jedna jako druhá, bez radosti a nápadu, povětšinou využívající pasáže z alb minulých, vyjma kláves, které ve své pompéznosti a okázalosti dosáhly vrcholu. Nevíc je to slyšet na skladbě Masters Of Rock kde ona zmiňovaná podoba není náhodná, je to stejná pasáž, jako sloka v The Blackest Wings (Great Moravian Elegies 2004), jen s jiným textem. Tuhle záležitost považuji za žert ze strany autora, protože to snad ani nemůže být myšleno vážně. Z celého alba čiší snaha o komerční úspěch. Přiznejme si, kdo by ho nechtěl? Jen je mi smutno, že kapela kvůli němu zahazuje vše, pro co si ji fanoušci tolik oblíbili. Kvalitní hudba s nápady, sice vždy z ní byl cítit nějaký vliv ze zahraničí, ale tato podobnost byla spíš cítit, než slyšet. Nyní tedy kapela dospěla do stádia, kdy jejich hudba je výrazně původní a typicky česky (nebo chcet-li moravsky) nezáživná. Ale abych jen nekritizoval, na albu je pár momentů, které taky považuji za silné a díky kterým věřím, že album bude mít úspěch, kvůli své nekomplikovanosti, především u mladších posluchačů. Spousta jich snese od své zamilované kapely nekriticky sebevětší hrůzu (viz Ivanova komunikace s fanoušky na koncertech). Jelikož patřím ke generaci ve středním věku a potrpím si na ekvilibristiku virtuózů typu Petrosa, Turilli, Tolki apod. vydání alba považuji za "předvedení se" kapely i po stránce hráčské zdatnosti, myslím, že Salamandra by měla příštímu albu věnovat opět více času, jako tomu bylo u nejlepšího alba Skarremar(2000) a také Great Moravian Elegies(2004). Také by se měla rozhodnout, zda bude pokračovat v honbě
za komerčním úspěchem, nebo radši v produkování kvalitní muziky tak, jak tomu jejich fanoušek byl zvyklý. Přeji jim, aby se rozhodli správně.

Přidání komentáře

Jméno *
E-mail Odkaz
Zpráva *