Dream Theater - Octavarium (2005)
To prostě..., to nejde, takové šoky.
Občas se stane, že narazím na věc, která mě zcela ohromí. To se mi teď stalo s albem Octavarium. Vlastně mi to tak při poslechu prvních sedmi skladeb z osmi na tomto albu nepřišlo, jenže pak ta osmá! I kdyby na albu byla jen ta jedna, tak by stálo za koupi.
Octavarium - začátek zní jak Shine on You Crazy Diamond od Pink Floyd a celkově se úvod nese v duchu Pink Floyd a jiných klasických art-rockových záležitostí a celá úvodní čtveřice minut je dokonalá. No vlastně tak první půlka je výborná... no, vlastně celých 24 minut je prostě špička. Třeba kolem 13. minuty variace na Firth of Fifth od Genesis. A poté variace na klasické dreamtheaterovské kousky - Dance of Eternity, Fatal Tragedy... Ve třetí části Portnoy do textu zapracoval odkazy na řadu jiných umělců (Pink Floyd, Beatles, Genesis, Ripper Owens z těch, co jsem poznal), zřejmě jako poctu tomu, z čeho vycházejí. Poslouchám to stále dokola. Něco podobného se mi asi naposledy stalo s Close to the Edge od Yes, to je taky neuvěřitelná skladba. Nebo The Human Equation, to jsem taky donedávna sjížděl jak magor :-)
A ten závěr! Když to kolem 19. minuty graduje a LaBrie křičí "Trapped inside this Octavarium", tak běhá mráz po zádech (v pozitivním smyslu). A pak poslední čtyři minuty, z těch emoce přímo tečou (z očí, znáte to, takový ten tzv. knedlík v krku, kdy se hrdlo svírá dojetím), Petrucciho kytarové sólo pro jednou není pěstí na oko (ucho?), to se mu snad naposledy povedlo ve Spirit Carries On. Perfektní orchestrace, maso.
Celkově je skladba skutečně monumentální, emotivní a kdo ví, co ještě. Tématem skladby je to, že vše končí tam, kde začalo. Každá z pěti částí Octavaria končí kde začala, poslední pak končí akordem, kterým začíná celé album, ale kterým začíná též Metropolis, pt. 1, kterážto je předzvěstí Scenes of a Memory, jež jsou prvním albem v sérii alb propojených svými konci a začátky. Toto s Metropolis mám z Wikipedie, možná tady analytici při hledání smyslu už přestřelili, těžko říct :-) Dále, slovo "Octavarium" je zřejmě založeno na oktávě, která začíná a končí stejnou notou, dokonce v jedné části ("Intervals") je v jednom kanálu slyšet hlas (údajně Portnoy) pronášející na začátku slok stupně oktávy. To jen tak na okraj :-)
Ostatní krátce :-) The Root of All Evil (alkoholická svita, plus), The Answer Lies Within (balada, mínus), These Walls (nevím, průměr), I Walk Beside You (popík, dvojitý mínus), Panic Attack (baskytarové intro! dvojitý plus), Never Enough (rokec, lepší průměr), Sacrificed Sons (sice prý 9/11, ale plus).
Zajímavé počtení: analýza alba: http://dt.spatang.com/octavarium.php
A taky zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Octavarium_%28song%29
Octavarium - začátek zní jak Shine on You Crazy Diamond od Pink Floyd a celkově se úvod nese v duchu Pink Floyd a jiných klasických art-rockových záležitostí a celá úvodní čtveřice minut je dokonalá. No vlastně tak první půlka je výborná... no, vlastně celých 24 minut je prostě špička. Třeba kolem 13. minuty variace na Firth of Fifth od Genesis. A poté variace na klasické dreamtheaterovské kousky - Dance of Eternity, Fatal Tragedy... Ve třetí části Portnoy do textu zapracoval odkazy na řadu jiných umělců (Pink Floyd, Beatles, Genesis, Ripper Owens z těch, co jsem poznal), zřejmě jako poctu tomu, z čeho vycházejí. Poslouchám to stále dokola. Něco podobného se mi asi naposledy stalo s Close to the Edge od Yes, to je taky neuvěřitelná skladba. Nebo The Human Equation, to jsem taky donedávna sjížděl jak magor :-)
A ten závěr! Když to kolem 19. minuty graduje a LaBrie křičí "Trapped inside this Octavarium", tak běhá mráz po zádech (v pozitivním smyslu). A pak poslední čtyři minuty, z těch emoce přímo tečou (z očí, znáte to, takový ten tzv. knedlík v krku, kdy se hrdlo svírá dojetím), Petrucciho kytarové sólo pro jednou není pěstí na oko (ucho?), to se mu snad naposledy povedlo ve Spirit Carries On. Perfektní orchestrace, maso.
Celkově je skladba skutečně monumentální, emotivní a kdo ví, co ještě. Tématem skladby je to, že vše končí tam, kde začalo. Každá z pěti částí Octavaria končí kde začala, poslední pak končí akordem, kterým začíná celé album, ale kterým začíná též Metropolis, pt. 1, kterážto je předzvěstí Scenes of a Memory, jež jsou prvním albem v sérii alb propojených svými konci a začátky. Toto s Metropolis mám z Wikipedie, možná tady analytici při hledání smyslu už přestřelili, těžko říct :-) Dále, slovo "Octavarium" je zřejmě založeno na oktávě, která začíná a končí stejnou notou, dokonce v jedné části ("Intervals") je v jednom kanálu slyšet hlas (údajně Portnoy) pronášející na začátku slok stupně oktávy. To jen tak na okraj :-)
Ostatní krátce :-) The Root of All Evil (alkoholická svita, plus), The Answer Lies Within (balada, mínus), These Walls (nevím, průměr), I Walk Beside You (popík, dvojitý mínus), Panic Attack (baskytarové intro! dvojitý plus), Never Enough (rokec, lepší průměr), Sacrificed Sons (sice prý 9/11, ale plus).
Zajímavé počtení: analýza alba: http://dt.spatang.com/octavarium.php
A taky zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Octavarium_%28song%29
Kategorie: Hudba.